Umíráček pobožný Mila Jana Hubatia z Kotnova
Muzeum Náchodska nedisponuje jen rozsáhlou sbírkou historických předmětů vztahujících se k našemu kraji, ale také rozsáhlou knihovnou. V ní se nachází také řada starých tisků – tedy ručních tisků pořízených od 15. do 19. století. Letos je tomu přesně 300 let, co v Praze vyšel Umíráček pobožný, aneb žádost bohabojného křesťana chtíti pobožně a šťastně umříti. Tuto knihu příprav na tzv. dobrou smrt sepsal Milo Jan Hubatius z Kotnova. Než se však dostaneme k jeho osudům a zmíněné knize, povězme si stručně něco o onom fenoménu dobré smrti.
Nejen v baroku, ale i ve středověku, mohl být život v pravdě slzavým údolím. Lidé si dobře uvědomovali pomíjivost života vezdejšího i blaženost života věčného. Dobrý křesťan se neměl smrti bát a nelitovat konce své pouti na tomto světě. Bylo nezbytné smířit se se svým osudem a vydat se na cestu ke spáse. Nutné bylo nedopouštět se hříchů, těch spáchaných litovat, chodit ke zpovědi a k svatému přijímání. Poradcem byly v těchto záležitostech knížky ars moriendi, tedy „umění umírání“. Jednu z nich sepsal i zmiňovaný Milo Jan Hubatius z Kotnova.
Tento premonstrát, farář a kazatel se narodil roku 1660 v Táboře. Zemřel 20. listopadu roku 1726 na pražském Strahově, kde mají premonstráti dodnes světoznámý klášter s impozantní knihovnou. Než zde našel Hubatius z Kotnova věčný odpočinek, působil mimo jiné v Doksanech, Milevsku a ve Svinčanech. Krom spisovatelství se věnoval i překladatelské činnosti a do češtiny převedl např. meditativní spisek generálního vikáře premonstrátů Hieronyma Hirnheima z Elsenbergu Kvítí hory sionské.
Umíráček pobožný, aneb žádost bohabojného křesťana chtíti pobožně a šťastně umříti vytiskl roku 1725 na Staré Městě pražském Karel Josef Jeřábek. Databáze Knihopis, kterou spravuje Národní knihovna ČR uvádí šest známých výtisků této knihy. Náchodský exemplář bohužel není kompletní. Ze 452 stran se dochovali pouze strany 35 až 440. V jednotlivých kapitolách se snaží autor podat srozumitelný výklad zásadních otázek spojených se smrtí a barokní zbožností. Připravuje nemocného na poklidné umírání, prozrazuje kam po smrti přijdou duše nekřtěňátek, přikládá i příběhy těch, kteří žili ctnostným životem i těch, kteří našli cestu k bohu v posledních dnech před smrtí. Popisuje ovšem i pekelné hrůzy, které čekají hříšníky (např. muka čuchu v nosu ukrutná). Varuje i před tím, že hříšným křesťanům se může v pekle dařit hůř než pohanům.
Knihy, které připravovaly věřící na dobrou smrt, byly v jistém smyslu masovou produkcí a jednotliví autoři neměli potřebu teologické otázky zodpovídat originálním způsobem. Šlo spíš o srozumitelné přetlumočení zásadních křesťanských hodnot a postojů v otázce umírání. I tak je Umíráček pobožný, aneb žádost bohabojného křesťana chtíti pobožně a šťastně umříti z pera Mila Jana Hubatia z Kotnova pozoruhodným historickým pramenem k poznání barokní zbožnosti.
Mgr. Petr Šmíd
