Tomáš Garrigue Masaryk se narodil v Hodoníně jako prvorozený syn Josefa Masárika, panského kočího na habsburských statcích, který byl rodem uherský Slovák z Kopčan, kde také vznikla úřední podoba jeho příjmení – Maszárik. Byl dlouho negramotný a číst a psát ho naučil až syn Tomáš. Matka, panská kuchařka Terezie Kropáčková, pocházela z dobře situované měšťanské česko-německé rodiny. S J. Masarykem, který byl o deset let mladší, se potkala, když pracovala v Hodoníně jako kuchařka.
V roce 1849 uzavřeli sňatek. Nejstarší syn Tomáš přišel na svět o necelých sedm měsíců později. Ostatní čtyři děti se narodily v rozmezí dalších osmi let. V roce 1851 syn Jan, který ještě téhož roku zemřel, o rok později Martin, jenž se dožil pouhých dvaceti jedna let, v roce 1854 se narodil Ludvík. Jako vyučený knihtiskař si v Hustopečích zřídil z Tomášovy iniciativy a s jeho finanční pomocí vlastní tiskárnu. Po přesídlení do Prahy se živil jako kavárník a hoteliér, v jehož podnicích se scházela tehdejší česká společenská elita. Posledním potomkem manželů byla dcera Františka, která se však nedožila ani jednoho roku.
Dle dobových svědectví byla matka dětí inteligentní, vzdělaná. Pravděpodobně ona podnítila v synech cílevědomost a touhu po úspěchu.
Rodiče svého nejstaršího syna poslali do nižší reálky v Hustopečích poté, co je místní děkan upozornil na chlapcovo nadání. Jejich snaha, aby se ve Vídni vyučil zámečníkem, nebyla úspěšná. Nastoupil proto do učení ke kovářskému mistrovi v Čejči. Zde se potkal s bývalým profesorem, který přesvědčil rodiče, že je nadaného žáka pro manuální dřinu škoda a zprostředkoval mu místo pomocného učitele.
V roce 1865 se Tomáš přihlásil na německé gymnázium v Brně. Zkoušky složil přímo do druhého ročníku. Díky výbornému prospěchu získal stipendium a stal se vychovatelem v bohaté rodině policejního ředitele Antona Le Monniera. Když Masarykovi po školním incidentu hrozilo, že bude vyloučen ze všech rakouských vzdělávacích ústavů, vzala ho rodina s sebou do Vídně, kde v roce 1872 úspěšně odmaturoval. Pokračoval studiem klasické filologie a filozofie na vídeňské univerzitě. Promoval roku 1876.
Během studijního pobytu v Lipsku (1876–1877) se seznámil s Američankou Charlotte Garriguovou, s níž se o rok později v New Yorku oženil. Svůj respekt k manželce vyjádřil tím, že její příjmení přijal do svého jména. (Příjmení Masárik, uváděné v jeho matričním zápisu, si nechal upravit na Masaryk již v době studií na gymnáziu.)
Po odchodu z Vídně v roce 1882 působil jako profesor filozofie a sociologie na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity (dnes Univerzita Karlova) v Praze. A právě k době Masarykova univerzitního působení se váží jeho první kontakty s Náchodem a blízkým okolím.
Od 70. let 19. století působila v Náchodě Jednota učitelská Komenský, spolek, který se velkou měrou zasloužil o šíření vzdělanosti v regionu. Z jejího podnětu byly do Náchoda zvány významné osobnosti vědy a kultury. V roce 1901 se ve dvoraně tehdejšího hotelu U Beránka uskutečnily tzv. „lidové přednášky české univerzity Karlo-Ferdinandovy“. Jejich cílem bylo zpřístupnit univerzitní vzdělání a poznatky zejména učitelům.
Jedním z přednášejících byl profesor Masaryk, jenž vystoupil 2., 9. a 16. června na téma „Náčrt vývoje evropské společnosti v XIX. století“. Učitelé se obávali, bude-li moci vystoupit a jaké budou nálady vzhledem k jeho nedávné obhajobě Žida Hilsnera, která rozdělila národ na dva nesmiřitelné tábory. Městská rada s jeho účastí na přednáškách souhlasila a Masaryk si svým vystupováním nakonec posluchače získal.
Během pobytu v Náchodě podnikl Masaryk 9. června 1901 v doprovodu učitelů V. Černého, J. Zemana, J. Smetany a lékaře V. Fischera výlet do Kladska. Po cestě navštívili Stroužné, Chudobu, Bor, Bukovinu i Jakubovice. Chtěl osobně poznat, jak se žije malé české enklávě v této části německé říše.
„... Před třetí přednáškou v červnu 1901 přijel Masaryk o den dříve a sobotní odpoledne patřilo milým přátelům. Cesta veda na Dobrošov, cílem Peklo a na Jizbici u p. řídícího J. Smetany byla zastávka. Tam čekal pana profesora a jeho průvodčího, náchodského odb. učitele J. Zemana, čermenský Václav Černý. … usměvavá paní řídící uctila vzácného hosta pstruhy, jež pan profesor zapíjel vodou. Otevřenými okny doléhal sem klapot stavu. A ten stav jakoby jej volal! Masaryk zaskočil do chalupy čís. 4. k Václavu Mrštinovi. …“(Kulíř, B.: T. G. Masaryk na Náchodsku. Od kladského pomezí. 1924–1926, roč. 2., č. 16., s. 86.)
Tuto Masarykovu návštěvu v jizbické škole připomíná na budově umístěná pamětní deska, která byla odhalena v roce 1934. (Znovu odhalena v roce 2015.)
V našem kraji se mu tak zalíbilo, že se v roce 1903 s celou rodinou ubytoval na letní prázdniny v domě průmyslníka Bohumila Švorčíka ve Velkém Dřevíči. Masarykovi často navštěvovali kamenný splav na řece Metuji nad historickým vodním mlýnem Kozínkem. Rodina také podnikala výlety do různých míst severovýchodních Čech a české části Kladska. Traduje se, že Masaryka při tomto pobytu naučil jeho jednadvacetiletý syn Herbert jezdit na kole.
O prázdninách roku 1904 přijal TGM pozvání k účasti na dalším cyklu přednášek. Tentokrát probíhaly v prostorné aule nové náchodské reálky a Masaryk přednášel na téma „Národnostní filozofie doby novější“. Se synem Janem si zvolili za letní byt hotel Rýdl v Dobrušce, v místě rodiště Masarykova dobrého přítele, nakladatele Jana Laichtera, s nímž společně s filozofem Františkem Drtinou v roce 1894 založili vědeckou, kulturní a politickou revue Naše doba.
„... Poprvé byl v Dobrušce as rok před tím s paní a oběma dcerami z Dřevíče u Náchoda. Patrně se mu Dobruška zalíbila a při náchodských univerzitních extensích ubytoval se už přímo v ní. Ve dnech, kdy přednášel, jezdíval do Náchoda na kole ‚přes hory a doliny‘. Na této cestě jich je několik a Masarykovi bylo tehda již 54 let, ale po návratu často ještě svěží a neunaven vykračoval si s naší rodinou na Podchlumí neb do dobrušských lesů a na Domašínský kopec. …“ (Laichterová, L.: Moje dobrušské vzpomínky na pana presidenta. Od kladského pomezí. 1924–1926, roč. 2., č. 16., s. 115.)
Za války se TGM rozhodující měrou zasloužil o samostatnost Československa a roku 1918 se ve svých šedesáti osmi letech stal jejím prvním prezidentem. V rámci své funkce absolvoval více než devadesát prezidentských cest po celé Československé republice. Většinou trvaly více dní. Prezidenta doprovázeli představitelé vlády, syn Jan, dcery Alice či Olga, zástupci tisku, fotografové, filmový štáb. Cílem těchto cest bylo především posílení národní identity.
Podle dobových záznamů je vidět, že se města či obce na návštěvu svědomitě připravovaly. Od obyvatel, místních zastupitelů, okresních politických samospráv, četnictva, legionářů, sokolů i obchodních společností se tomuto prezidentu Osvoboditeli dostávalo vřelého uvítání. Často šlo o víceméně stejnou podívanou – slavobrány, vlajky, prapory, chvojí, květy, sokolové vytvářející složité lidské pyramidy.
V červenci tohoto roku uplyne 100 let od jeho cesty po českém severovýchodě, v jejímž rámci navštívil i Náchod. Trasa cesty byla poměrně náročná. V našem muzeu se dochovaly fotografie ze čtyř navštívených míst. Některé z nich si můžete níže prohlédnout.
Prezident s doprovodem vyjel 10. července 1926 vlakem z Prahy do Chlumce nad Cidlinou. Cestou se krátce zastavil ve stanici Velký Osek, která byla v té době důležitým železničním uzlem. Z Chlumce pokračoval autem do Hořic, Miletína, Dvora Králové nad Labem a do Lázní Velichovek, kde přenocoval.
Masaryk považoval automobil za symbol pokroku. Už při svém návratu z exilu do Prahy 21. prosince 1918 využil k jízdě na Pražský hrad automobil značky Laurin a Klement. Po českém severovýchodě jel za pěkného počasí mírným tempem, aby jej obecenstvo dobře vidělo, v polootevřeném automobilu Praga Grand 45 HP s poznávací značkou N–2.
Dne 11. července pokračovala delegace do Josefova, kde se konala přehlídka vojenské posádky. V Jaroměři navštívili krajinskou výstavu a v odpoledních hodinách zamířili do České Skalice, kde Masaryka při vjezdu uvítala skupina kovářů bušících na kovadliny, aby mu připomněla počátky jeho profesní dráhy i spojení s lidovými vrstvami. Do pamětní knihy města se zapsal perem, s nímž psala Božena Němcová.
V podvečer dorazila kolona do Úpice. Po slavnostním uvítání se prezident odebral do domu továrníka R. Morawetze, s nímž se velmi dobře znal již z doby před válkou. Po krátkém odpočinku se zúčastnil ve vile večeře pořádané městskou radou a poté zde i přenocoval. Druhý den pokračoval cestou do Červeného Kostelce.
Po uvítání oficiálními představiteli oslovila pana prezidenta jménem školní mládeže žákyně Drahomíra Hanušová a předala mu kytici růží. V rámci návštěvy si pan prezident prohlédl i nově dokončené městské divadlo. Prezidentská kolona se poté přemístila do Hronova. Na zaplněném náměstí jej přivítal starosta Břetislav Veselý. Po podpisu do pamětní knihy a po krátkých rozhovorech odjel prezident navštívit spisovatele Aloise Jiráska do jeho letního sídla. Připomněl mu, že on byl mezi prvními, kteří jej v prosinci roku 1918 přišli přivítat na pražské hlavní nádraží při jeho návratu z exilu do Prahy: „... já jsem Vám teď tu návštěvu přišel oplatit...“
V Lidových novinách z roku 1930 bychom našli tuto informaci o jejich setkání v červenci roku 1926:
„... Prapory se třepotaly nad tímto prostým, zeleným útulkem Aloise Jiráska, který tady trávíval letní měsíce. Měl to tu krásné, takové čisté, útulné, přívětivé. Před plotem zahrady zastavilo prezidentovo auto, Masaryk vyskočil a svým dlouhým řízným krokem, kterým tolik lidí za tyto dny utahal, mířil k brance. Tam už stál stařičký Mistr, takový maličký, nemocný, shrbený, černě oblečený, a zvedal pod svými brejlemi hlavu k tomu vysokému, vzpřímenému bílému muži jaksi rozčileně, vzrušen. ...“
Není bez zajímavosti, že prezident byl téměř o rok a půl starší než Mistr, jehož zdravotní stav se však od roku 1925 postupně zhoršoval. Přestože byl program prezidentských cest vždy detailně naplánovaný, docházelo ke spontánním zastávkám, protože i cesty, kterými prezident pouze projížděl, lemovaly davy zdravících lidí.
Jedna taková se uskutečnila cestou do Náchoda v dolním Babí. Na hranici obce mu byla vystavěna slavobrána. Pan prezident zastavil, pozdravil se s lidmi a podepsal se na první stranu obecní kroniky. Další slavobrána s nápisem Pravda vítězí pak čekala na Masaryka na začátku města pod Kašpárkem. I zde kolona zastavila, prezident se pozdravil s čekajícími a teprve poté pokračoval dále do města.
O prezidentově příjezdu informoval i tehdejší tisk:
„... Již před 9. hodinou dopolední tísnily se masy našeho lidu na náměstí, aby zaujmuly svá místa. … Příjezd pana presidenta stanovený na 10. hodinu a 50 minut, opozdil se o 50 minut. Příjezd samotný do města byl slavnostní a přijat s upřímností a láskou, s jakou se málokdy shledáme. Při vjezdu do prvé brány zahrány fanfáry z Libuše a celý průvod volným tempem projížděl ulicemi náchodskými velmi pěkně zdobenými na hlavní Masarykovo náměstí. …“ (Veliký svátek na kladském pomezí. Podkrkonošské rozhledy. 1926, roč. XII., č. 16., s. 1.)
Schématický náčrtek uložený ve Státním okresním archivu Náchod ukazuje, jak pečlivě se občané na vzácnou návštěvu připravovali. Dopředu bylo detailně rozvrženo, jak budou rozdělena jednotlivá stanoviště spolků, korporací, škol, politických stran atd. při příjezdu i odpoledním odjezdu. Sokolové byli rozmístěni po celé ploše náměstí a stejně jako v některých dalších městech připravili k jeho uvítání živý obraz – pyramidu.
Před náchodskou radnicí vítal Masaryka rozjásaný dav. Starosta Josef Václav Moravec ve své řeči zdůraznil, že od Jiřího z Poděbrad je to teprve druhá oficiální návštěva hlavy státu v našem městě. Následovala recitace básně a předání květin malou Olgou Ševčíkovou.
V zasedací síni se TGM setkal se zástupci průmyslu, spolků, škol, charit a dalších organizací. Do nové pamětní knihy se podepsal speciálně pro tento účel vyrobeným perem, které je spolu s kalamářem a kolíbkovým pijákem s otiskem podpisu umístěno ve stálé expozici náchodského muzea. Následně se TGM s doprovodem vydal svižným krokem přes náměstí do hotelu U Beránka, kde ho jménem Sokolů uvítal Dr. Josef Čížek. Cestou se Masaryk se všemi vřele zdravil.
Po krátkém odpočinku v prezidentském apartmá pokračoval program ve velkém divadelním sále slavnostním banketem pro 70 pozvaných hostů. Prezidenta osobně obsluhoval hoteliér Souček. Jako polévka se podávala Créme Maria Stuart, dalším chodem byli Candát v rosolu a Sauce Godard, pečené kuře s ananasovým kompotem, Créma á la Wellington, jahody, černá káva, vína Graves premiéres, Medoc a náchodské pivo.
V 16 hodin nasedl do auta a pokračoval v cestě do Nového Města nad Metují, které bylo poslední zastávkou tohoto dne. Cestou ještě kolona zastavila u druhé náchodské slavobrány ve Starém Městě a prezident se ochotně podepsal do pamětní knihy, která mu byla podána do auta.
Po příjezdu do Nového Města nad Metují vystoupil u domu okresní politické správy z vozu a za doprovodu fanfár z opery Libuše pokračoval se svým doprovodem pěšky na náměstí. Zde ho již očekával starosta města A. Nyklíček, starosta okresu J. Hronovský, mnoho dalších zástupců spolků, sdružení a nadšený dav lidí. Po vřelém uvítání následovala prohlídka zámku a jeho zahrady v doprovodu Josefa Bartoně z Dobenína. Po odpočinku a následné slavnostní večeři na zámku přenocoval a druhý den kolem desáté hodiny pokračoval v cestě.
Po krátkých zastávkách v Krčíně a Bohuslavicích přijela kolona do Opočna. Také zde čekalo na náměstí prezidentskou delegaci vřelé uvítání od oficiálních představitelů, a především nadšeného lidu. Po podpisu do kroniky pokračovali přes Solnici do Rychnova nad Kněžnou, města, které si návštěvu prezidenta připomíná pamětní deskou slavnostně umístěnou 28. října 1928 na průčelí budovy obecního úřadu. Poslední oficiální zastávkou na této cestě byl Kostelec nad Orlicí. Tam prezident nasedl do zvláštního vagónu, připojenému k pravidelnému rychlíku do Prahy.
Podíváme-li se dobře na pohlednice a fotografie, dá se říct, že T. G. Masaryk byl nejen významnou politickou osobností. Na lidi působil také svou elegancí. Štíhlou postavu si udržoval střídmým životním stylem, dlouhými a rychlými procházkami, jízdou na koni a pravidelným sokolováním, jak nazýval cvičení. Svůj počáteční, ne úplně jednoduchý vztah k této organizaci Masaryk přehodnotil a dodnes je známý jeho citát: „bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československo.“
Prezident byl přítomen na Všesokolských sletech v letech 1920, 1926 a naposledy v roce 1932. Na pohlednici z tohoto roku je zachycen, jak vzpřímeně a čile kráčí ve svých dvaaosmdesáti letech po boku starosty Československé obce sokolské MUDr. Stanislava Bukovského. Jeho svěží vzhled a vitalita vynikaly obzvláště v jednoduchém bílém obleku, který na svých cestách často oblékal. Mezi většinou tmavě oblečenými muži se tak stával nepřehlédnutelný.
Mgr. Blanka Nešetřilová
