Antonín Strnad (1746–1799), náchodský rodák, byl významným českým vlastencem, meteorologem, astronomem a geografem. Od roku 1792 zastával funkci děkana filozofické fakulty a roku 1795 byl dokonce zvolen rektorem celé Karlo-Ferdinandovy univerzity. V letech 1774–1785 byl A. Strnad správcem Matematického muzea v Klementinu, prvního veřejně přístupného muzea v českých zemích. A. Strnad byl také důležitým členem České společnosti nauk, jež byla oficiálně ustanovena roku 1784 a posléze r. 1790 přejmenována na Královskou českou společnost nauk. V rámci této Společnosti působil nejen jako aktivní člen a přispěvatel do jejího hlavního publikačního orgánu tzv. Abhandlungen (Pojednání), ale od ledna 1787 do počátku r. 1788 působil jako její direktor, a později v prosinci r. 1795 byl namísto nemocného Josefa Dobrovského (1753–1829) zvolen jejím sekretářem. A. Strnad byl rovněž prvním archivářem Společnosti. V roce 1790 uspořádal její archiv a sestavil jeho první seznam. Kromě toho měl na starosti také správu knihovny Společnosti.

Co se týče meteorologie a astronomie, tak při prohlubování těchto vědních disciplín ho velmi ovlivnily názory jezuitského astronoma, matematika, meteorologa a pedagoga Josefa Steplinga (1719–1778). Patrně Steplingovým přičiněním získal Strnad r. 1774 místo adjunkta na pražské hvězdárně v Klementinu, kterou roku 1751 Stepling zřídil, a v jejímž čele sám stál. Významný Strnadův počin se datuje do roku 1775, kdy zahájil v prostorách klementinské hvězdárny v Praze pravidelná meteorologická pozorování spojená s dodnes nepřerušeným měření sekulární řady teplot vzduchu, od jejichž zavedení si ostatně právě v roce 2025 připomínáme 250leté výročí. Později se A. Strnad stal po smrti Františka Zenona (1781) i „královským“ astronomem a třetím ředitelem klementinské hvězdárny. 

V rámci oborů meteorologie a astronomie byl A. Strnad i publikačně činný. Jedno jeho dílo – starý tisk, jehož obsah se přímo týká právě meteorologie a astronomie, se dochoval i ve fondu starých tisků knihovny Muzea Náchodska. Konkrétně se jedná o česky psaný Stoletý kalendář na způsob Krysstofa z Helwiku. Na památku a k užitku wlastencůw swých sepsaný od mistra Antonjna Strnada, na wysokém Pražském učenj hvězdáře Králowského, Náchodského sauseda, a měsstěnjna Pražského (Praha 1793). 

Tato práce A. Strnada byla do přírůstkové knihy knihovny Muzea Náchodska zapsána dne 19. srpna 1980 pod přírůstkovým číslem 1985 a signaturou Mz 1926, která jí náleží dodnes. Ze starších muzejních knihovních karet navíc vyplývá, že kniha byla určena a popsána již 1. června 1976. Na kartě věnované přímo Stoletému kalendáři Kryštofa z Helwiku je tehdejší stav knihy popsán následovně: „Kniha je hodně žlutá, zašpiněná, vázaná, ilustrovaná. Desky jsou zřejmě novější, papírové.“

Stoletý kalendář na způsob Kryštofa z Helwiku vyšel tiskem v Praze roku 1793, a to jako prvotina pražského knihtiskaře Jana Aloise Beránka (1726–1799), jenž svou tiskárnu provozoval v kostele svaté Anny v Praze na Starém Městě, č. p. 466. Stoletý kalendář A. Strnada ovšem překvapivě nemá nic společného s dílem německého lékaře, alchymisty, spisovatele a publicisty Christopha von Hellwiga (1663–1721) Hundertjährige Kalender, jež bylo, co se týče počtu vydání, nejúspěšnější knihou tohoto autora, a v 18. století navíc náleželo k nejrozšířenějším spisům v německy mluvících zemích. Vtipný název spojený se jménem Ch. von Hellwiga byl totiž patrně pouhým obchodním trikem, který měl zajistit lepší odbyt „kalendáře“ A. Strnada.

Zajímavostí Stoletého kalendáře je, že byl sepsán českým jazykem. A. Strnad totiž stejně jako ostatní autoři epochy osvícenství v českých zemích psal svá díla převážně německy, potažmo latinsky. Důvod, proč byl Stoletý kalendář A. Strnada napsán v češtině pochopíme, když se zaměříme na cílovou skupinu, pro kterou bylo toto dílo určeno. Jednalo se především o české čtenáře z venkova, zejména pak o hospodáře. Na počátku a v průběhu českého národního obrození bylo právě vesnické obyvatelstvo a nižší vrstvy městského obyvatelstva – drobní řemeslníci a chudina – hlavními nositeli české kultury i spisovného jazyka. V tomto kontextu tedy není překvapivé, že Strnad zvolil pro své dílo český jazyk, aby bylo co nejsrozumitelnější právě těm, kterým bylo určeno.

Co se týče obsahové stránky Stoletého kalendáře na způsob Kryštofa z Helwiku, tak můžeme konstatovat, že se jedná o spis obsahující informace z oborů meteorologie, klimatologie a astronomie, získaných na základě vědeckých názorů doby, ve které žil a působil A. Strnad. Stoletý kalendář je členěn na dva celky, přičemž první díl je vlastní kalendář, jenž v sobě zahrnuje množství historických, astronomických a jiných zpráv. Druhý díl je určen přímo hospodářům a rozpadá se na dvě dílčí části – Měsíční Tabellu a Potřebná pravidla o včelách. Pokud jde o „měsíční hospodářskou tabelu“, tak ta probírá pro každý měsíc všechny práce, které má provádět opatrný hospodář. Potřebná pravidla o včelách pak podávají informace např. o včelníku a úlech, o kupování a prodávání včel, o vykládání a vypouštění včel na jaře, o přirozených rojích, o hojení včelích nemocí nebo dále o tom, jak se chovat ke včelám v zimním období.

V souvislosti se Stoletým kalendářem jistě stojí za zmínku i dochovaný seznam jeho předplatitelů. Z něj vyplývá, že bylo vydáno celkem 144 výtisků pro 105 předplatitelů. Mezi těmito předplatiteli bylo pochopitelně i několik osobností z Náchoda včetně tehdejšího purkmistra Antonína Hofmana, jenž byl tzv. nezkoušeným purkmistrem zvolen dvanáctičlenným měšťanským výborem při příležitosti voleb regulovaného magistrátu v Náchodě konaných ve dnech 9. a 11. září 1789. Dále školní učitel Jan Knahl a několik sousedů náchodských, např. Jozef Rydl, Jozef Byttner, Václav Baura, František Štěpán, Ján Ludvík, Hynek Böhm a Jan Nývlt. V souvislosti s Náchodem se v seznamu předplatitelů objevuje i jméno souseda náchodského Jana Kyllara, u něhož je uvedeno následující: „Pán Jan Kyllar, saused náchodský, kterýmu my za jeho vlastenskou lásku a shromáždění pánů nepředplatitelů vděčný zůstáváme.“ Oním mužem je jistě myšlen východočeský dramatik a spisovatel Jan Karel Killar (1745–1800), jenž se počátkem roku 1777 v Náchodě oženil a stal se majitelem chalupy se zahrádkou a sklípkem na předměstí. Právě J. K. Killar působil od roku 1791 jako kolportér Krameriových novin a knih České expedice na Náchodsku. Vzhledem k tomuto faktu a vzhledem k němu adresovaným slovům v seznamu předplatitelů můžeme usuzovat, že J. K. Killar měl na starosti celkovou distribuci Stoletého kalendáře v Náchodě.

Mgr. Jakub Benko