Antonín Strnad (1746–1799), náchodský rodák, byl významným českým vlastencem, meteorologem, astronomem a geografem. Od roku 1792 zastával funkci děkana filozofické fakulty a roku 1795 byl dokonce zvolen rektorem celé Karlo-Ferdinandovy univerzity. V letech 1774–1785 byl A. Strnad správcem Matematického muzea v Klementinu, prvního veřejně přístupného muzea v českých zemích. A. Strnad byl také důležitým členem České společnosti nauk, jež byla oficiálně ustanovena roku 1784 a posléze r. 1790 přejmenována na Královskou českou společnost nauk. V rámci této Společnosti působil nejen jako aktivní člen a přispěvatel do jejího hlavního publikačního orgánu tzv. Abhandlungen (Pojednání), ale od ledna 1787 do počátku r. 1788 působil jako její direktor, a později v prosinci r. 1795 byl namísto nemocného Josefa Dobrovského (1753–1829) zvolen jejím sekretářem. A. Strnad byl rovněž prvním archivářem Společnosti. V roce 1790 uspořádal její archiv a sestavil jeho první seznam. Kromě toho měl na starosti také správu knihovny Společnosti.

Co se týče meteorologie a astronomie, tak při prohlubování těchto vědních disciplín ho velmi ovlivnily názory jezuitského astronoma, matematika, meteorologa a pedagoga Josefa Steplinga (1719–1778). Patrně Steplingovým přičiněním získal Strnad r. 1774 místo adjunkta na pražské hvězdárně v Klementinu, kterou roku 1751 Stepling zřídil, a v jejímž čele sám stál. Významný Strnadův počin se datuje do roku 1775, kdy zahájil v prostorách klementinské hvězdárny v Praze pravidelná meteorologická pozorování spojená s dodnes nepřerušeným měření sekulární řady teplot vzduchu, od jejichž zavedení si ostatně právě v roce 2025 připomínáme 250leté výročí. Později se A. Strnad stal po smrti Františka Zenona (1781) i „královským“ astronomem a třetím ředitelem klementinské hvězdárny. 

V rámci oborů meteorologie a astronomie byl A. Strnad i publikačně činný. Jedno jeho dílo – starý tisk, jehož obsah se přímo týká právě meteorologie a astronomie, se dochoval i ve fondu starých tisků knihovny Muzea Náchodska. Konkrétně se jedná o česky psaný Stoletý kalendář na způsob Krysstofa z Helwiku. Na památku a k užitku wlastencůw swých sepsaný od mistra Antonjna Strnada, na wysokém Pražském učenj hvězdáře Králowského, Náchodského sauseda, a měsstěnjna Pražského (Praha 1793). 

Tato práce A. Strnada byla do přírůstkové knihy knihovny Muzea Náchodska zapsána dne 19. srpna 1980 pod přírůstkovým číslem 1985 a signaturou Mz 1926, která jí náleží dodnes. Ze starších muzejních knihovních karet navíc vyplývá, že kniha byla určena a popsána již 1. června 1976. Na kartě věnované přímo Stoletému kalendáři Kryštofa z Helwiku je tehdejší stav knihy popsán následovně: „Kniha je hodně žlutá, zašpiněná, vázaná, ilustrovaná. Desky jsou zřejmě novější, papírové.“

Stoletý kalendář na způsob Kryštofa z Helwiku vyšel tiskem v Praze roku 1793, a to jako prvotina pražského knihtiskaře Jana Aloise Beránka (1726–1799), jenž svou tiskárnu provozoval v kostele svaté Anny v Praze na Starém Městě, č. p. 466. Stoletý kalendář A. Strnada ovšem překvapivě nemá nic společného s dílem německého lékaře, alchymisty, spisovatele a publicisty Christopha von Hellwiga (1663–1721) Hundertjährige Kalender, jež bylo, co se týče počtu vydání, nejúspěšnější knihou tohoto autora, a v 18. století navíc náleželo k nejrozšířenějším spisům v německy mluvících zemích. Vtipný název spojený se jménem Ch. von Hellwiga byl totiž patrně pouhým obchodním trikem, který měl zajistit lepší odbyt „kalendáře“ A. Strnada.

Nyní obraťme pozornost k jazyku, který je vlastně vůbec tím prvním „vnějším“ znakem díla, jenž čtenáře upoutá na první pohled. Stoletý kalendář byl – vedle dvou minucí A. Strnada z let 1794 a 1795 – sepsán českým jazykem. A. Strnad sice stejně jako ostatní autoři epochy osvícenství v českých zemích psal svá vědecká díla převážně německy, potažmo latinsky, ovšem Stoletý kalendář nespadal dle osvícenského členění textů učenců do kategorie vědeckých/odborných textů. Lze jej zařadit mezi lidovýchovné tisky, které byly psány česky a od 70. let 18. století sloužily jako prostředek osvěty i disciplinace poddaných – včetně sedláků. Důvod, proč byl Stoletý kalendář napsán v češtině, dále lépe pochopíme, když se zaměříme na cílovou skupinu, pro kterou bylo toto dílo určeno. Jednalo se především o české čtenáře z venkova, zejména pak právě o hospodáře. To dokládá i samotná předmluva: „Již zdávna slíbený a k žádoucímu pohodlí vyhotovený Stoletý kalendář dle způsobu Kryštofa z Helwiku pánům milovníkům a opatrným hospodářům se vydává.“ Na počátku a v průběhu českého národního obrození bylo právě vesnické obyvatelstvo a nižší vrstvy městského obyvatelstva – drobní řemeslníci a chudina – hlavními nositeli české kultury i spisovného jazyka. Zvláště poddaným, především těm venkovským, byla od 70. let 18. století věnována česky tištěná literatura, např. kalendáře, modlitební knížky a náboženské písně. V tomto kontextu tedy není překvapivé, že A. Strnad zvolil pro svůj Stoletý kalendář český jazyk.

Co se týče obsahové stránky Stoletého kalendáře na způsob Kryštofa z Helwiku, tak můžeme konstatovat, že se jedná o spis obsahující informace z oborů meteorologie, klimatologie a astronomie, získaných na základě vědeckých názorů doby, ve které žil a působil A. Strnad. Stoletý kalendář je členěn na dva celky, přičemž první díl je vlastní kalendář, jenž v sobě zahrnuje množství historických, astronomických a jiných zpráv. Druhý díl je určen přímo hospodářům a rozpadá se na dvě dílčí části – Měsíční Tabellu a Potřebná pravidla o včelách. Pokud jde o „měsíční hospodářskou tabelu“, tak ta probírá pro každý měsíc všechny práce, které má provádět opatrný hospodář. Potřebná pravidla o včelách pak podávají informace např. o včelníku a úlech, o kupování a prodávání včel, o vykládání a vypouštění včel na jaře, o přirozených rojích, o hojení včelích nemocí nebo dále o tom, jak se chovat ke včelám v zimním období.

V souvislosti se Stoletým kalendářem jistě stojí za zmínku i dochovaný seznam jeho předplatitelů. Z něj vyplývá, že bylo vydáno celkem 144 výtisků pro 105 předplatitelů. Mezi těmito předplatiteli bylo pochopitelně i několik osobností z Náchoda včetně tehdejšího purkmistra Antonína Hofmana, jenž byl tzv. nezkoušeným purkmistrem zvolen dvanáctičlenným měšťanským výborem při příležitosti voleb regulovaného magistrátu v Náchodě konaných ve dnech 9. a 11. září 1789. Dále školní učitel Jan Knahl a několik sousedů náchodských, např. Jozef Rydl, Jozef Bittner, Václav Baura, František Štěpán, Jan Ludvík, Hynek Böhm a Jan Nývlt. V souvislosti s Náchodem se v seznamu předplatitelů objevuje i jméno souseda náchodského Jana Killara, u něhož je uvedeno následující: „Pan Jan Killar, soused náchodský, kterému my za jeho vlasteneckou lásku a shromáždění pánů napředplatitelů vděční zůstáváme.“ Oním mužem je jistě myšlen východočeský dramatik a spisovatel Jan Karel Killar (1745–1800), jenž se počátkem roku 1777 v Náchodě oženil a stal se majitelem chalupy se zahrádkou a sklípkem na předměstí. Právě J. K. Killar působil od roku 1791 jako kolportér Krameriových novin a knih České expedice na Náchodsku. Vzhledem k tomuto faktu a vzhledem k němu adresovaným slovům v seznamu předplatitelů můžeme usuzovat, že J. K. Killar měl na starosti celkovou distribuci Stoletého kalendáře v Náchodě.

Mgr. Jakub Benko