V letošním roce si připomínáme 160. výročí prusko-rakouské války z roku 1866. Tento konflikt zanechal ve zdejším regionu hlubokou stopu a předměty nalezené na bojištích se záhy staly cílem sběratelského zájmu. Platilo to i pro náchodského instalatéra Jaroslava Šintáka, který v domku u staré cesty na Kramolnu shromáždil kolekci militarií čítající na tři stovky předmětů. Jeho sbírku nakonec odkoupila Městská spořitelna v Náchodě a v roce 1937 ji předala náchodskému muzeu. Jedním z exponátů, které takto obohatily muzejní fondy, byla pruská jezdecká karabina – jehlovka Dreyse vzor 1857 (Zündnadelkarabiner Mod. 57).
Pruská armáda se stala vůbec první na světě, která do své výzbroje plošně zavedla pušky nabíjené zezadu. Jejich tvůrcem byl Nikolaus Dreyse (1787–1867). Ten již ve dvacátých letech 19. století náhodně zjistil, že k iniciaci perkusní zápalky stačí pouhé bodnutí jehlou. Na základě tohoto objevu zkonstruoval v roce 1827 pušku s dlouhým jehlovým úderníkem, tehdy ještě nabíjenou zepředu. Dreyse pro ni navrhl i speciální jednotný náboj. Po sérii nehod při testování nakonec vyvinul nadčasový odsuvný válcový závěr pro nabíjení zezadu, jehož princip se u palných zbraní využívá dodnes. Do pruské výzbroje byla Dreyseho jehlovka přijata jako pěchotní puška vzor 1841 a ostrého bojového křtu se dočkala během revolučních let 1848–1849. Po úspěchu pěchotního vzoru vznikla řada dalších modifikací. Na bojištích prusko-rakouské války se tak uplatnila také myslivecká puška vzor 1854 s integrovaným vysouvacím bodákem, fyzilírská puška vzor 1860 nebo právě zmíněná jezdecká karabina vzor 1857.
Jezdecké karabiny měly na rozdíl od pěchotních modelů zkrácenou hlaveň i závěr a používaly střelivo s menší prachovou náplní (3,9 g). V různých státních zbrojovkách jich bylo do roku 1870 vyrobeno na 46 500 kusů a kompletně vyzbrojily husarské a dragounské pluky. Karabina uložená ve sbírkách Muzea Náchodska spatřila světlo světa roku 1857 přímo v mateřské zbrojovce Nikolaus Dreyse v Sömmerdě. V roce 1861 byla podle značení na zbrani zařazena do výzbroje 4. eskadrony pomořanského husarského pluku č. 5, známého také jako „Blücherovi husaři“ (Pommersches Husaren-Regiment Nr. 5 – Blüchersche Husaren).
Oficiální soupis ztrát pruské královské armády z roku 1866 uvádí, že 4. eskadrona ztratila v tomto tažení pouze dva muže – oba 3. července 1866 v bitvě u Hradce Králové u obce Probluz. Poddůstojník Ernst Bräder z Pyritzu vyvázl s lehkým seknutím šavlí. Mnohem zajímavější stopu k náchodskému exponátu však představuje těžce raněný husar Lorenz Gorezny z obce Tende v okrese Czarnikau (dnes Czarnków v Polsku), který utrpěl bodné zranění kopím do zad. Lze si představit, že právě tento těžce zraněný voják ztratil na bojišti svou zbraň, která se pak spletitými cestami dostala až do sbírek muzea v Náchodě.
Mgr. Jan Tůma
