Stříbrný typář novoměstských soukeníků z roku 1601 patří k cenným předmětům ve sbírkách Muzea Náchodska. Připomíná dobu, kdy soukenictví patřilo mezi nejvýznamnější řemesla regionu a cechy určovaly pravidla výroby i života řemeslníků. Nahlédněte do historie místních soukeníků, jejich práce i každodenních starostí.
Typář (neboli pečetidlo) novoměstských soukeníků, který se nachází ve sbírkách Muzea Náchodska, pochází z roku 1601. Pečetící deska je stříbrná, v opise můžeme číst legendu PECIET . CECHU . SAVKENICKEHO . MIESTA . NOWEHO. Průměr pečetidla je 36 milimetrů a na vyobrazení najdeme velké postřihačské nůžky, soukenickou štětku a po stranách dvě postřihačské skoby neboli šerhakle. Historie novoměstského soukenického cechu ale začíná už začátkem 16. století. V listopadu roku 1513 mu zakladatel města Jan Černčický z Kácova udělil cechovní artikule. Každý cech měl kromě artikulů – což byly předpisy, které upravovaly organizaci cechů – také své pečetidlo. Pečeť se přivěsila k řadě důležitých dokumentů, třeba i k výučním listům pro tovaryše.
Cechy byly původně volným sdružením řemeslníků a měly za úkol chránit práva mistrů. Předcházela jim řemeslnická bratrstva. Slovo je odvozeno od německého Zeche, což znamenalo spolek (přeneseně také pořádek). Cechy vznikaly na našem území od 14. století, ale až po husitských válkách začaly dbát o svá práva, jako např. určování způsobilosti tovaryšů, výhradní dodávky surovin pro své členy nebo dohlížení na kvalitu výrobků. V první polovině 18. století si pak panovník vyhradil právo potvrzovat cechovní výsady a zřizovat nové cechy. Roku 1739 byly sjednoceny cechovní předpisy v Čechách a na Moravě. Cechy zanikly až roku 1859, kdy byl vydán živnostenský řád, který zavedl svobodné podnikání.
Soukeníci se zabývali výrobou sukna, tedy jemně valchovaného a počesaného vlněného zboží. Šlo však o složitý obor, který zahrnoval až 30 různých operací. I proto se mohl učeň stát soukeníkem až po třech či čtyřech letech studia. Specializovaní řemeslníci jako valcháři, postřihači a barvíři byli někdy členy soukenického cechu a jindy (hlavně ve velkých městech) zakládali vlastní cechy. Šestnácté století soukeníkům přálo a v Novém Městě nad Metují se nacházelo hned 12 soukenických mistrů. V letech třicetileté války zde naopak působí pouze tři. Otázkou však zůstává, kolik sukna dokázali místní soukeníci vyrobit. Pro 16. století platí, že např. Broumov byl doslova živ z vývozu sukna. To v Novém Městě nad Metují nelze předpokládat. Řada cechovních mistrů byla stále vytížena i starostmi o své hospodářství. Novoměstské soukenictví tak stálo ve stínu největších středisek regionu, jako byl Broumov a Rychnov nad Kněžnou. V 19. století již místní soukenictví upadá a přirozeně zaniká téměř ve stejné době, jako cechy samotné, tedy okolo roku 1850.
Mgr. Petr Šmíd
