Opět přichází období sychravého zimního počasí, kdy nejvíce oceníme teplo kamen či krbů. Proto vám přinášíme pár zajímavostí, které tuto atmosféru přiblíží. Teplo hrálo v historii lidstva vždy zásadní roli. Po období, kdy ho zajišťovaly pouze otevřené ohně nebo krby, se asi ve 12. století začínají v Itálii a jižním Německu objevovat zprávy o prvních kachlových kamnech. Ty prošly během následujících dvou staletí dalším složitým vývojem až se z nich staly poměrně sofistikované zařízení, která zajišťovala teplo především ve šlechtických nebo bohatších měšťanských sídlech. Existuje mnoho typů kachlových kamen, ale obecně lze říci, že jde o stavby složené z jednotlivých kachlů, což byly otevřené nádoby, které byly skládány na sebe tak, aby svým povrchem akumulovaly co nejvíce tepla. Tělo kachle bylo kruhové, vytočené na kruhu, zatímco přední pohledová výhřevná strana byla vyrobena zvlášť vtlačením do formy a často bohatě reliéfně zdobená.
Archeologická sbírka uchovává soubor kamnových kachlů, objevených při záchranném výzkumu v roce 2021 při stavbě Spolkového domu v Hurdálkově ulici v Náchodě. Z něj zvlášť vynikají dva pozdně gotické kachle s mariánskými motivy.
Prvním zmíněným exemplářem, z něhož se dochovala jen čelní vyhřívací stěna, je komorový řádkový kachel (obr. 1, 2). I když je reliéf značně poškozený, postavy jsou stále viditelné, přesto není jeho celkový význam zcela jasný. Na rozdíl od většiny gotických a renesančních kachlů, které obvykle zachycují jen jeden motiv (náboženský, světský či alegorický), tento reliéf ukazuje hned dvě scény, patrně vzájemně propojené.
Na pravé straně kachle je zobrazeno Nanebevzetí Panny Marie (Assumpta). Korunovaná žena s volně splývajícími vlasy stojí na srpku měsíce a obklopuje ji paprsčitá aureola, přičemž uprostřed koruny je hvězda. V levé ruce drží draperii, možná i knihu, v pravé pak Ježíška. Tento motiv vychází z knihy Zjevení, kde je popsána Apokalyptická žena: „…oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy“. Ve 12.–13. století byla tato postava ztotožněna s Pannou Marií a stala se významným mariánským symbolem. V Čechách byl tento námět oblíben zejména za Karla IV. a Václava IV. Podobné reliéfy s motivem Assumpty známe z několika hradů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Náchodský kachel se však svým stylizovaným provedením zatím jeví jako jedinečný.
Postava vlevo zřejmě také představuje Pannu Marii, neboť se velmi podobá postavě na pravé straně reliéfu. Výjev ale není zcela jasný. Korunovanou hlavu obklopují čtyři šesticípé hvězdy a nad ní vychází slunce. Dosud neznáme totožné ani podobné zobrazení. Jednou z možných interpretací je Zvěstování Panně Marii. Podle ikonografického kánonu bývá Duch svatý zobrazován jako holubice snášející se k Marii, která čte knihu. Zdá se však, že tvůrce reliéfu se tohoto vzoru nedržel. V křesťanské symbolice bývá slunce chápáno jako obraz Boží milosti nebo přímo Boha Stvořitele. Atributy, jako kniha či šesticípá „mariánská“ hvězda (Stella Maris), symbolizují Bohorodičku a cestu ke Kristu, pravděpodobně souvisejí s tímto příběhem.
Nelze ovšem vyloučit jiné vysvětlení. Stylizovaná „koruna“ mohla ve skutečnosti symbolizovat pět mečů vbodnutých do srdce, čímž by byla zobrazena Panna Marie Bolestná neboli Sedmibolestná. Původní záměr tvůrce tak nelze s jistotou určit. Reliéf lze oprávněně chápat jako pokus o vyjádření duchovní proměny Panny Marie.
Ještě možná zajímavějším exemplářem je kachel s neobvyklým motivem slona (obr. 3, 4). Jedná se o komorový řádkový kachel o rozměrech přední obrazové strany 18,5 x 18,5 cm. Boční stěny byly zachovány jen částečně a celý kus je zrestaurován z několika fragmentů. Byl taktéž nalezen při archeologickém výzkumu při stavbě Spolkového domu a nyní je uložen v Muzeu Náchodska pod inv. číslem I-23199. Kachel je vyroben z hrubší písčité hlíny s výraznou příměsí drcené slídy, která zlepšuje tepelnou odolnost keramiky. Scéna na kachli by se mohla jevit jako orientem inspirovaný výjev lovu, ale podrobnější analýza ukazuje zcela jiný význam. V centrální části vidíme slona, jehož ztvárnění naznačuje, že autor slona nikdy v životě neviděl, a pokud by zde nebyly kly a chobot, mohli bychom ho lehce zaměnit za koně. Na jeho hřbetě je umístěna dvoupatrová věž s architektonickými prvky. Na této věži stojí ženská postava s korunou a křídly, jež oběma rukama drží za podivný zahnutý a větvený roh jelenovité zvíře. V pozadí na levé straně je umístěn pravděpodobně stylizovaný strom a na pravé straně opevněné město s branami a věží. Ve spodní straně se nachází tři trojlístky. Stylisticky je celý výjev pojat v pozdně gotickém slohu s důrazem na detail, ovšem trochu naivně. Na první pohled působí výjev jako nesourodá směsice motivů. Proč například postava připomínající anděla drží za parohy jelena z věže na slonovi? Při bližším zkoumání zjistíme, že většina odborníků na středověké kachle a křesťanskou ikonografii se shoduje, že jde o složitý mariánský motiv plný skrytých biblických odkazů a podobenství. Ústředním motivem je slon nesoucí na hřbetě věž. Slon byl vykládán v křesťanství jako symbol ctnosti. Věž také symbolizuje ctnost, a navíc i neposkvrněné početí, což v kombinaci s korunovanou postavou odkazuje na Pannu Marii – královnu nebes. Slon s věží tedy nepřímo odkazuje na loretánskou litanii, která se formovala na počátku 15. stol. v Itálii. Zde je Panna Marie vzývána: "Věži z kosti slonové – oroduj za nás." Samotný slon je zde tedy vyobrazen hlavně proto, aby s ním spojená věž byla chápána jako vyrobená ze slonoviny, což by šlo jinak vyjádřit jen těžko. Rohaté zvíře, které Marie drží za roh, není v tomto případě jelen, ale jednorožec, který je v liturgii spojován s panenskou čistotou, ctností a vznešeností. Celou scénu doplňují tři trojlístky symbolizující Svatou trojici a strom představující strom života. V pozadí vyobrazené město představuje idealizovaný obraz nebeského Jeruzaléma. Celkově lze tento výjev interpretovat jako alegorii čistoty a ctnosti spojené s Pannou Marií. Tento motiv je v českém prostředí neobvyklý. Podobné nálezy známe ze zaniklé obce Újezdec u Staré Boleslavi, z Prahy a z hradu Lipnice, přičemž náchodský exemplář je nejkompletnější.
Oba popsané kachle můžeme rámcově datovat do druhé poloviny 15. století.
Mgr. Anastasiia Pospelova
Mgr. Miroslav Pleska
