Keramické talíře z bělavé hmoty, takzvané bělniny, jsou součástí mnoha muzejních sbírek. Výjimkou není ani Muzeum Náchodska, které uchovává desítky kusů této keramiky. Ani tyto předměty se však neobejdou bez odborné péče restaurátorů.
Bělnina je tenkostěnný a nasákavý materiál, který má napodobovat porcelánové výrobky. V první polovině 19. století byla její produkce značně rozšířená a cenově dostupná, proto se tyto výrobky často označují jako „porcelán chudých“. Typická je pro ně transparentní, olovnatá glazura a naglazurní malba s květinovými motivy. Vzhledem ke vlastnostem materiálu však bývají předměty často poškozené.
Oproti tomu porcelán je slinutý materiál, a po ponoření do vody tak nevsakuje vlhkost. Cenově dostupným se stal v druhé polovině 19. století, kdy výrobky z bělniny postupně zcela nahradil. Teplota výpalu porcelánu s transparentní glazurou je podstatně vyšší, což výrobkům zajišťuje značnou odolnost při běžném používání. Správné rozlišení materiálu je tak před začátkem restaurování naprosto klíčové, protože často určuje volbu postupu i použitých materiálů.
Restaurování talíře
Jeden ze zvolených talířů z naší sbírky byl již v minulosti restaurován, původní lepené spoje se však časem samovolně rozlepovaly. Dříve používaná lepidla totiž snadno křehnou, ztrácejí pevnost a žloutnou. Pro provizorní zpevnění tak byly střepy přes hrany přelepeny lepicími etiketami a povrch předmětu navíc pokrývala vrstva prachu a nečistot.
Prvním krokem restaurování proto bylo odstranění starých zásahů a nečistot. Klíčovou podmínkou přitom byla minimalizace použití vody, která by mohla škrábanci a prasklinami v glazuře proniknout do porézního světlého střepu a nenávratně jej znečistit. K odstranění prachu byly použity jemné štětečky a lehce navlhčené vatové tampóny, zatímco staré lepidlo bylo rozpuštěno acetonem.
Po očistění jednotlivých střepů byl talíř úspěšně slepen do původního tvaru. Chybějící fragment se doplnil pomocí bílého epoxidového tmelu probarveného žlutým pigmentem. Na doplněné místo pak byla nanesena lesklá vrstva imitující glazuru a následně se pečlivě dohotovila malba květinového motivu.
V současnosti je zachráněná keramika uložena v muzejním depozitáři ve stabilních uzavíratelných regálech. Tím je naplněn jeden ze základních požadavků preventivní konzervace a zajištěna ochrana předmětu pro budoucí generace.
Mgr. Veronika Fišerová
