12 500 až 9 700 př. n. l.
Není zcela bez zajímavosti, že první nálezy paleolitických artefaktů ve Vysokově nemají spojitost s archeologickým výzkumem, nýbrž s činností nadšenců a amatérských archeologů. Při povrchovém průzkumu areálu bitev ze sedmileté války a války v roce 1866 se totiž panu V. Holasovi z Václavic počátkem 21. století podařilo objevit nevelkou kolekci kamenných artefaktů. Jejich značnou část tvoří novověká pazourková křesadla užívaná v palných zbraních, která je možné na základě jejich suroviny a někdy i tvaru zaměnit s pravěkými artefakty. Několik kamenů z tohoto souboru je nicméně skutečně podstatně starších, pozdněpaleolitických. Zajímavé na nálezech je to, že pochází ze dvou blízkých, avšak přeci jen prostorově dobře oddělených poloh. Jedna z nich se nachází v prostoru severně od křižovatky cest spojujících Vysokov, Václavice, Staré Město nad Metují a Vrchoviny. Dnes se v těchto místech nachází informační cedule popisující bitvu u Náchoda. Severně od ní, právě v prostoru obchvatu, shodou okolností přibližně pod vedením vysokého napětí, pak leží místo, které nás bude v následujícím textu zajímat nejvíce – tábořiště paleolitických lovců a sběračů.
Ponechme jej však ještě chvíli stranou, uvádíme jej zde hlavně proto, aby bylo jasné, že již první objevy z katastru Vysokova pochází i z těchto míst.
Pan V. Holas totiž objevil několik paleolitických artefaktů ještě jinde. Západně od výše představené křižovatky, na svahu klesajícím směrem k Václavicím, nedaleko tzv. Wimpffenova kříže, který je umístěn na kraji lesa, se totiž nacházela druhá kumulace kamenných nálezů. Ty mají jasnou kulturní, a tedy i časovou souvislost s „hlavním nalezištěm“, nicméně jsou od něj vzdáleny více než 400 m. Lze to vysvětlit buď tím, že jde skutečně o dvě tábořiště, která zde během pozdního paleolitu (avšak rozhodně ne ve stejnou dobu!) existovala, anebo tak, že se jedná o výsledek zemědělské činnosti a eroze, kdy část tábořiště nedaleko křižovatky „ujela“ níže po svahu. Jistotu by v tomto směru přinesl pouze výzkum v poloze u Wimpffenova kříže.
Vraťme se ale však opět na první, lépe prozkoumané, a tedy i bohatší místo: do prostoru obchvatu. Na ojedinělé objevy V. Holase se podařilo navázat až v letech 2021 a 2022, kdy byl v těsném okolí budoucího obchvatu (a na několika místech pod ním) budován vodovod. Archeologický výzkum, který s ním souvisel, byl i díky dřívějším nálezům zaměřený na hledání pozdněpaleolitických pozůstatků, což přineslo kýžené výsledky. Sice se nepodařilo objevit žádné nemovité památky v podobě obydlí, ohnišť nebo hrobů, zato archeologové získali soubor 18 kamenných artefaktů. To se nemusí zdát mnoho, nicméně s přihlédnutím k tomu, že z většiny takto starých nalezišť na Náchodsku pochází převážně jednotlivé kusy, jde na místní poměry o skutečně vítanou situaci. Především se však podařilo blíže lokalizovat ono tábořiště. Artefakty, které budou dále v textu rozebrány, také nepřímo ukazují na součásti tohoto tábořiště. Kolekce totiž obsahuje nálezy přímo spojené s výrobou kamenných nástrojů, byť vlastních hotových nástrojů je zde minimum. Zdá se tak, že na místě docházelo k jejich výrobě, avšak patrně nikoli používání. Zároveň hned pětice kamenů nese jasné stopy po ohni. Ty nebyly způsobeny tím, že by tábořiště vyhořelo, nýbrž je tomu tak proto, že dané kusy skončily, ať už úmyslně anebo v zápalu výroby, v pravěkém ohništi.
Tato zjištění byla pochopitelně zohledněna i v následujícím výzkumu vlastního obchvatu Náchoda. Nejprve (srpen–říjen 2023) byla celá jeho trasa důkladně prochozena v rámci povrchových prospekcí, což vedlo k rozhojnění artefaktů o dalších 10 nálezů, které byly nasbírány poblíž dřívějších objevů. Tábořiště pozdněpaleolitických lovců a sběračů se tak očividně nacházelo na vrcholku kopce, přibližně pod vedením vysokého napětí, na ploše zhruba 120 x 100 m, přičemž dále na sever (tedy ve směru k památníku jezdecké bitvy a dále ještě vodojemu) velice rychle mizí.
Na jaře 2024 započal a v době psaní těchto řádků končil klasických výzkum obchvatu v podobě „kopání do země“. I proto prozatím nebyly výsledky výzkumu obchvatu zcela vyhodnoceny, na tom pracuje autor tohoto textu a archeolog Petr Šída z Univerzity Hradec Králové. Zde si tak představíme pouze část objevů. Ten možná nejvýznamnější představuje nevelká, nevýrazná jáma, ve které se nacházela část nálezů. Na tom by nebylo zase tolik zvláštního, pokud by se společně s kameny v jámě nezachovalo ještě několik uhlíků, snad z ohniště, které mohlo být někde poblíž. Tento nález je velmi podstatný z hlediska datace prvního osídlení Vysokova. Uhlíky totiž budou podrobeny radiouhlíkové analýze, která nám snad prozradí, v jaké etapě pozdního paleolitu se zde lovecká skupina usídlila.
Jak je patrné, hlavním zdrojem našeho poznání o lovcích z Vysokova jsou kamenné artefakty. Za posledních zhruba 20 let, tedy od prvních objevů V. Holase, čítá soubor pozdněpaleolitických artefaktů z Vysokova přes tři desítky předmětů (a toto číslo ještě naroste po kompletním zpracování terénního výzkumu obchvatu). Celý soubor je zastoupen obvyklou složkou typů kamenných artefaktů pro dané období. Jinými slovy, nachází se v něm nástroje, jádra pro jejich výrobu a také tzv. výrobní odpad. Hned na počátku je nutné říct, že kolekce neobsahuje žádný unikátní nebo jinak zvláštní předmět. Hotové nástroje, které jsou pro širokou veřejnost často tím nejzajímavějším, jsou ve Vysokově přítomny jen v nevelkém množství několika kusů. V podstatě totéž platí pro jádra, která jsou navíc zastoupena převážně tzv. rezidui, tedy již do maxima vytěženým a zahozeným zbytkem. Naprostou většinu všech nálezů tak tvoří čepele, úštěpy, jejich zlomky a další drobnější kousky suroviny.
O vystavení některých artefaktů působení ohně již byla řeč. Zopakujme, že část nálezů v podobě několika kusů, prošla žárem. K tomu mohlo v pravěku dojít úmyslně (úklid výrobního odpadu do ohniště) i neúmyslně (při štípání odlétající kousky). V každém případě jde o doklad přítomnosti ohniště nebo ohnišť na tábořišti. Co také jednoznačně zaujme na první pohled, je složení kamenných surovin, ze kterých byly artefakty vyrobeny. Lovci z Vysokova byli v tomto ohledu na „podobné vlně“ jako jejich výše zmínění příbuzní na Trutnovsku. Všechny pozdněpaleolitické artefakty z Vysokova byly totiž vyrobeny z pazourku. Nesmíme sice zapomínat, že artefakty z vlastního terénního výzkumu obchvatu zatím byly zpracovány jen předběžně, avšak trend je v tomto směru jednoznačný a ani případných pár kousků jiných surovin na něm příliš mnoho nezmění. Zkrátka, pazourek byl tím hlavním druhem kamene, který první obyvate lé Vysokova používali. To zcela nepochybně souvisí s geografickou blízkostí naleziště a míst, kde mohli paleolitičtí lovci pazourek získávat. Tím spíše, když, jak jsme viděli, lovecké komunity pozdního paleolitu rozhodně neměly s cestováním na v podstatě jakékoli vzdálenosti potíže.
Bohužel, žádný z objevených artefaktů není dostatečně charakteristický pro zodpovězení otázky, z jaké části pozdního paleolitu tábořiště ve Vysokově pochází. Doufejme, že v tomto roli pomůže analýza uhlíků objevených při výzkumu obchvatu. Prozatím tak lze jen obligátně prohlásit, že přibližně 13 000 let, plus mínus nějaké to století, před důležitou bitvou v roce 1866 bylo totéž místo obýváno patrně menší skupinou lovců a sběračů, která v době končící doby ledové putovala prostorem mezi Orlickými horami a Krkonošemi. Sice nám po ní do dnešních dnů zůstal obecně nevelký soubor pazourkových artefaktů, avšak jeho význam pro poznání minulosti celého Náchodska je ohromný.
Petr Čechák
(upraveno a zkráceno. Text v plném znění v tištěném katalogu)
