1025 až 925 př. n. l.

Většinu žárových hrobů nalezených v úseku 7 na katastru obce Svinišťany můžeme datovat do střední až mladší fáze lužické kultury. Výjimku tvoří hrob číslo 16 (objekt číslo 47), který se 16 nádobami je druhým nejbohatším pohřbem na lokalitě a který náleží již slezskoplatěnické kultuře z pozdní doby bronzové.

Pro poznání celkového osídlení regionu jsou pohřebiště lužické a slezkoplatěnické kultury hlavním zdrojem informací o daném období. Nutno podotknout, že žádné pohřebiště nebylo prozkoumáno kompletně, ať již vzhledem k jeho rozsahu anebo poničení zemědělskou a jinou činností. Žárová pohřebiště obsahovala někdy až několika stovek pohřbů. Nad hroby byly původně nízké mohyly, do nichž se následně mohly přidávat další pohřby, které se tak nacházejí v různých výškových úrovních (Vokolek 2003, 31). Mohyly byly prosté, nasypány z hlíny či písku, jen zřídka se objevuje kamenné obložení hrobové jámy či kamenný věnec (Dvořák 1936, 54; Plesl 1963). Tyto náspy však časem vlivem zemědělské či jiné činnosti zanikly. Po provedení skrývky se tak archeologům naskýtá pohled na nepravidelný shluk hrobů v různém stupni zachování a hloubce. Jedinou konstrukcí, která se v hrobech většinou nachází, je kamenná podlážka pod centrální nádobou, jež je většinou vyskládána z říčních valounů.

Obecně dominují urnové hroby, v nichž jsou spálené kůstky vloženy do jedné nebo i více nádob. Otázkou zůstává, zda se u hrobů s větším počtem uren jedná o pozůstatky jednoho nebo více zemřelých. Zcela jistě bývalo součástí pohřebiště i žároviště, kde docházelo ke kremaci zemřelého, avšak tato místa se podaří objevit pouze zřídka. Ve výbavě lužických i slezkoplatěnických hrobů dominují keramické milodary, které byly vyráběny pouze pro pohřební účely (funerální keramika), a tak se jejich tvary a výzdoba téměř po celé období nemění.

Nejběžnějším keramickým tvarem lužických pohřebišť je tzv. okřín, který nejčastěji posloužil jako urna. Jedná se o dvoukónickou nádobu s výrazně vyšší horní částí, která se následně v mladším období snižuje. Lom mezi spodní a horní částí bývá ostrý. Nádoba není většinou zdobena, pokud se nějaká úprava povrchu objeví, tak na spodní části nádoby v podobě rýh či jejich skupin, anebo pouhého zdrsnění povrchu. V období slezkoplatěnické kultury okříny ztrácejí ostrý lom a dostávají oblou esovitou profilaci.

Dále se na pohřebištích nacházejí okřínky, nádobky o průměru 10–15 cm a výšce cca 10 cm zdobené rytou výzdobou v podobě horizontálních linií, šrafovaných trojúhelníků či s motivem vlčích zubů. Rytá výzdoba se objevuje i na spodní části nádoby, jež bývá často vytažena do nožky. V mladším období popelnicových polí ostrý lom přechází v oblý a nádoby získávají opět esovitou profilaci. Tyto drobné nádobky nesloužily jako urny a v hrobech se objevují v několika exemplářích. Bývají uloženy kolem centrální nádoby i na ní a často dnem vzhůru či nějaké jiné poloze než dnem dolů. Je tedy pravděpodobné, že v době uložení neobsahovaly žádné milodary.

Amfora či osudí, tedy nádoba s válcovitým hrdlem, které je ve starší fázi lužické kultury krátké a postupně se prodlužuje a zužuje, představuje další typ funerální keramiky, jenž se používal jako urny. Vedle nezdobených nádob se objevuje na výduti plastická výzdoba v nejrůznějších podobách. Amfory jsou opatřeny na rozmezí mezi spodní částí nádoby a hrdlem dvěma uchy, zatímco osudí jsou bezuchá.

V hrobovém inventáři se také objevují široce rozevřené mísy s jedním nebo dvěma uchy na okraji. Mísy v hrobech často překrývají urnu. Vnější povrch bývá hladký či zdrsněný a objevuje se i výzdoba ve formě od středu se rozbíhajících rýh. V hrobových výbavách lze nalézt i kónicky se rozevírající koflíky s ouškem. Tyto nádobky nejsou z počátku opatřeny žádnou výzdobou. Ta se na nich objevuje až v mladolužickém stupni a pokračuje dále. V slezkoplatěnické fázi mimo to získává koflík mělkou mísovitou podobu s profilovaným okrajem (Novák 2014, 67).

Některé hroby se nacházely pouze 20–30 cm pod úrovní původního terénu, takže byly značně poničené orbou. Několik hrobů bylo bez keramických milodarů (označovány jako jamkové), několik naopak bylo bohatých, vybavených až 18 keramickými nádobami či více urnami. Pouze ve dvou případech byl do hrobové výbavy přidán bronzový předmět v podobě jehlice. Všechny hroby byly vyzvednuty „in situ“ a převezeny do laboratoře, aby byly v optimálních podmínkách vypreparovány a zdokumentovány.

Jan Košťál
(upraveno a zkráceno. Text v plném znění v tištěném katalogu)