5600 až 5000 př. n. l.

Kultura s lineární keramikou je první archeologickou kulturou období neolitu (6. – 5. tisíciletí př. n. l.) na našem území. Toto období je spojováno se společností prvních zemědělců, přechodem z lovecko-sběračského na usedlejší zemědělský způsob života. Ve středním Podunají se tato společnost rozvinula kolem roku 5500 př. n. l.. V následujících letech se nový neolitický způsob života rozšířil od východního Rumunska přes střední Evropu až do východní Belgie. Osídlení kultury s lineární keramikou nebylo souvislé, lze si jej představit jako shluky osad v blízkosti vodních toků.

Právě taková osada prvních zemědělců, náležící kultuře s lineární keramikou, se nacházela i v Hořenicích v blízkosti řeky Labe, kde bylo prozkoumáno 39 sídlištních objektů. Jde o sídlištní jámy, které mohly plnit různou funkci, dále se zde nacházelo ohniště a tzv. pyrotechnický objekt, v němž byla nalezena přepálená krusta mazanice (nevypálené hlíny) a vrstva popela. Tyto objekty ukazují na skladovací a snad řemeslnou funkci sídliště. Kromě nich byly nalezeny dva objekty s obytnou funkcí – půdorysy dlouhých domů, typické pro období prvních zemědělců.

Domy kultury s lineární keramikou byly stavěny ze dřevěných kůlů, mezi nimiž se nacházely stěny vypletené z proutí a omazané hlínou (tzv. mazanicí). Dlouhé domy z Hořenic, stejně jako domy z jiných sídlišť kultury s lineární keramikou, měly pětiřadou kůlovou konstrukci a obdélníkový půdorys. Dlouhé domy se podařilo identifikovat podle půdorysů, které tvořily kůlové jámy. Kůlová jáma je negativem po kůlu nebo sloupu, jejich množství pak tvoří půdorys, podle kterého lze identifikovat podobu celého domu. Dům 1, tvořený 59 kůlovými jámami a třemi žlábky, byl orientován v ose sever – jih, jeho délka činila 20 m a šířka 10 m. Dům 2 byl prozkoumán zčásti, neboť se jeho pokračování nacházelo mimo zábor stavby. Prozkoumáno bylo 20 kůlových jam. Orientace domu byla sever – jih, délka 6,09 m a šířka 4,37 m. Dá se předpokládat, že základem domů byly kůly a zdrojem hlíny pro omazání stěn pak žlábky kolem.

Soudí se, že v takovýchto domech bydlela jedna až dvě generace rodin, počet obyvatel sídliště se pohyboval od 25 po 150–250. Dům mohl sloužit k bydlení, ale také k setkávání a akcím celé komunity sídliště.

Kromě objektů, které lze spojit se sídlištními aktivitami, se ve zkoumaném úseku našel také objekt, který může být interpretován jako hrob. Nachází se cca 62 m východně od východního okraje sídliště. Pro hrobový nález svědčí umístění tří nádob – milodarů, které byly uloženy celé a byly vyzvednuty „in situ.“ Jejich fragmentární stav však neumožňuje bližší identifikaci typů nádob. Jde o nádoby z jemně plavené hlíny, na jedné z nich lze nalézt výzdobu dvou řad vertikálních jednovrypů. Na hrob ukazuje také charakteristický tvar objektu, typický pro hrobové jámy kultury s lineární keramikou, a jeho orientace východ – západ. Bohužel se zde nenašly kosterní ostatky zemřelého. Proto byly odebrány vzorky na fosfátovou analýzu, které mohou potvrdit, zda se zde skutečně nacházel nebožtík, či jde o symbolický hrob – kenotaf, či jiný fenomén.

Řemeslná výroba

Lidé na sídlišti se zabývali nepřeberným množstvím aktivit. Z hlediska archeologických nálezů byla nejvýraznější výroba keramiky. Nálezy fragmentů keramických nádob byly nejčastěji zastoupenými nálezy na sídlišti kultury s lineární keramikou v Hořenicích, ve 41 sídlištních objektech bylo dohromady nalezeno 1120 kusů keramických fragmentů. Převážně se vyskytly úlomky z jemně proplavované hlíny zdobené typickými ornamenty pro toto období: jednoduchými rytými liniemi a vrypy, zakřivenými liniemi, šikmými liniemi, nebo páskami nevyplněnými či vyplněnými vrypy či rýhami.

Zemědělství a chov zvířat

Z osady kultury s lineární keramikou pocházejí nálezy zvířecích kostí z osmi sídlištních objektů. Pro jejich fragmentárnost nebylo možné určit přesně, o jaký druh zvířat šlo. Do kategorie malých savců náleželo 13 fragmentů, z nichž některé nesou stopy úderů (5 ks) a všechny nesou stopy opálení nebo spálení při rozsahu teplot 100–200°C.

Kultura s lineární keramikou je charakterizována jako kultura prvních zemědělců. Ti v Hořenicích pěstovali pšenici dvouzrnku a jednozrnku, nalezeno bylo také jedno zrnko hrachu. Podle nálezů plevelů vysoko nad zemí plodících (sveřep jalový, opletka obecná, merlík bílý, rdesno blešník, šťovík kadeřavý), lze usuzovat na odřezávání klasů plodin vysoko nad zemí, což je pro období neolitu typické.

Podle analýzy uhlíků jsou nejvíce zastoupenými stromy na sídlišti dub a borovice a jiné jehličnany, dále listnáče náročné na stanoviště a vlhkomilné dřeviny (jedle / smrk, javor, buk, jasan, smrk, jilm) s menší příměsí uhlíků habru. Výrazně jsou zastoupeny i světlomilné dřeviny jako bříza, líska, jeřáb a trnka. Na základě těchto zjištění si lze krajinu kolem sídliště rekonstruovat jako spektrum atlantských doubrav, které byly snad ovlivňovány pastvou a dalšími lidskými aktivitami.

Na katastrálním území Hořenic náleží do halštatského období nejvíce archeologických objektů (celkem 165). Halštatské osídlení se koncentrovalo od severovýchodu půlobloukem směrem na západ, úzký prostor skrývky a plynem zkreslené výsledky magnetometrického měření však nedovolovaly blíže určit skutečnou rozlohu sídliště. Magnetometrickým průzkumem bylo zachyceno asi 10 % z celkového počtu objektů. Na sídlišti se nacházely různorodé archeologické objekty, nejpočetněji (66 objektů) byly zastoupeny kůlové jámy. Prozkoumány byly také tři zahloubené chaty.

Zahloubené chaty se objevují na sídlištích po celé trvání doby halštatské. Nacházejí se také na lokalitách, kde se běžně vyskytují stavby nadzemní kůlové konstrukce, tedy jeden typ staveb nevylučuje druhý. Jejich funkce je různorodá, mohly sloužit k bydlení nebo také jako výrobní objekty – dílny, kombinace obojího, nebo jako příbytky pro zvířata.

Chata 006 představuje zahloubený objekt téměř čtvercového půdorysu s orientací sever – jih a rozměry 4,5 x 4,05 m. V tomto objektu se našlo ohniště, přičemž lze usuzovat na dočasný obytný charakter tohoto objektu. Je zde evidováno osm kůlových jam a žlábek, který se nacházel při severozápadní stěně chaty. Na protější severovýchodní straně chaty byla dvojice kůlových jam, další kůlové jámy byly rozmístěny od žlábku ve středu chaty. Kůlové jámy a základový žlábek mohou být ukazatelem konstrukce přístřešku.

Chata 050 je zahloubený objekt téměř čtvercového půdorysu s orientací východ – západ s rozměry 5,02 x 4,62 m a hloubkou 0,58 m. V západní a východní stěně se nachází po jedné kůlové jámě, v západní pak ještě jedna kůlová jáma. V jihovýchodním rohu chaty je kůlová jáma, v jihozápadním rohu pak další lehce posunutá do středu. Pětice kůlových jam orientovaná šikmo od jihovýchodního rohu chaty směrem ke středu chaty může představovat základ pro lehčí konstrukci v rámci tohoto objektu. V této polozemnici se podařilo identifikovat původní nášlapnou vrstvu, její řádná interpretace je však nyní ještě podrobována analýzám. Bylo zde nalezeno 165 kusů keramických fragmentů, skleněný korálek a dvě bronzové jehlice.

Chata 425, obdélného půdorysu v orientaci východ – západ, byla z jižní strany narušena recentním výkopem. Zachycené rozměry byly 4,5 x 2,4 m, hloubka 0,28 m. V severozápadním rohu je chata narušena stratigraficky mladší zásobní jámou. V této chatě nebyly evidovány žádné relikty po kůlové konstrukci.

K dalším zajímavým objektům z tohoto sídliště patří jáma oválného tvaru s délkou 3,24 m, šířkou 3,12 m a hloubkou 1,18 m se zachovalou destruovanou maznicovou krustou a četnými nálezy uhlíků. V superpozici s tímto objektem se nacházela mělčí oválná jáma, po stranách těchto jam pak byly kůlové jámy – jedna z východní a druhá ze západní strany objektu.

Dále zde byly evidovány dvě zásobní jámy s typickým vakovitým tvarem, které mohly sloužit ke skladování obilí nebo zásob obecně. Ve dně jedné z nich (obj. 553) se nacházela kůlová jáma, tato mohla nést lehké zastřešení či sloužila pro umístění ostrve pro přístup do zásobnice. Další dva objekty jsou interpretovány jako hliníky.

Řemeslná výroba

Doba halštatská se v archeologických pramenech projevuje již zcela specializovanou řemeslnou výrobou. Na zkoumaném sídlišti se pravděpodobně vyráběla keramika, čemuž nasvědčují nalezené archeologické objekty, které mohly sloužit k dobývání hlíny, tzv. hliníky. Našlo se také 371 ks typických keramických zlomků. Dalším řemeslem prováděným na sídlišti je textilnictví, jehož dokladem jsou nálezy přeslenů, používaných pro spřádání textilního materiálu v nitě (přízi) a také několik nálezů závaží tkalcovského stavu, jež dokládají tkaní.

Zemědělství a chov zvířat

Lidé na sídlišti v Hořenicích pěstovali převážně proso seté a ječmen setý, pšenici, pšenici dvouzrnku a pšenici špaldu, méně žito seté a pšenici jednozrnku. Z luštěnin byla zaznamenána čočka a z planých druhů bez chebdí. Podle zastoupených plevelů lze předpokládat jaří i ozimé vysévání. Analýza 2775 ks uhlíků nalezených ve 149 objektech ukazuje již jen na 75 % zastoupení dřevin doubrav, dubohabřin a bučin. Podíl světlomilných listnatých dřevin vzrostl na 21,7 %. Ze světlomilných dřevin klesl jen podíl borovice. Tlak lidské společnosti na les ve studovaném regionu v tomto období narůstá na největší v pravěku pozorovanou míru. Nápadný je pokles podílu dubu a dalších listnáčů tvořících hlavní stromové patro lesů (borovice) a nárůst podílu synantropního habru a světlomilných listnáčů. Dochované zvířecí kosti byly velmi fragmentární, většinu z nich bylo možno určit pouze na úrovni zařazení k savcům. Zastoupeni byli velcí, středně velcí i malí savci. Skoro všechny fragmenty kostí byly poznamenané žárem od 100–1000 °C, jedna kost nese stopy sekání. Jednalo se pravděpodobně o kuchyňský odpad.

Sylva Tichá Bambasová
(upraveno a zkráceno. Text v plném znění v tištěném katalogu)