10. století
Většina hrobů byla výrazně poškozena a někdy až téměř zničena erozí a orbou. To se projevilo přítomností poškozených kosterních pozůstatků a výbavy u několika hrobů, dochováním jen části hrobových jam s poškozeným až zničeným skeletem u dalších hrobů a dochováním nemnoha pohřbů jen v podobě rozoraných kostí. Pohřebiště bylo totiž umístěno na nepatrné vyvýšenině, která byla nejpozději od středověku degradována erozí a orbou. Z toho důvodu je naprostá většina zdejších hrobových jam s pohřbenými jedinci těmito procesy výrazně poškozena. A lze důvodně předpokládat, že část hrobů již byla nenávratně a beze stopy zničena. Celkově se podařilo alespoň ve fragmentech identifikovat a prozkoumat 19 hrobů.
Hroby se soustřeďovaly na prostoru cca 50 x 30 m s výraznější koncentrací v severozápadní části a s jejich rozptýlenějším rozložením v jihovýchodní části. Všechny hrobové jámy měly podélnou osu umístěnou ve směru západ – východ s různými odchylkami k jihozápadu a méně k severozápadu. Rovněž nevytvářely žádné jasné řady nebo uskupení, jaké je evidováno na některých raně středověkých pohřebištích.
Lépe zachované hrobové jámy mají obdélný či lichoběžníkovitý půdorys nebo obdélný tvar s rozšířenými konci a dosahují délky 1,9–2,6 m a šířky 0,7–1,4 m pro dospělé a děti staré zhruba šest a více let. Jejich hloubka se po skrývce ornice pohybovala mezi 0,05–0,35 m. Na základě analogií z lépe zachovaných pohřebišť se dá předpokládat, že původní hloubka od povrchu činila zhruba 0,8–1,2 m. Zbytky vnitřních dřevěných konstrukcí byly na základě výplně bezpečně identifikovány v pěti hrobech. Ve dně u obou kratších stěn byly také několikrát zachyceny mělké žlaby, které lze interpretovat podle lépe zachovaných moravských nálezů jako stopy po příčně uložených dřevěných trámcích pod dřevěnou rakví. Rovněž v hrobových jamách s rozšířenými konci se na základě analogií z moravských pohřebišť usuzuje na umístění dřevěných konstrukcí. Celkově lze předpokládat uložení většiny nebo všech mrtvých jedinců v dřevěných schránkách. Na základě poznatků z některých dobře dochovaných moravských raně středověkých pohřebišť (především Prušánky 1 a 2 na jižní Moravě) je lze i lépe popsat. Na těchto pohřebištích byly identifikovány většinou dřevěné rakve obdélného půdorysu nebo obdélného půdorysu s přesahy podélných stěn. Rakve byly pravděpodobně sestavené z prken. Méně často se objevuje několik typů dřevěného obložení pohřbeného jedince a zcela výjimečně byla zachycena kombinace dřevěného obložení a rakve. Naopak rakve vydlabané z kmene stromu nebo desky umístěné jen pod tělem nebo nad tělem nebyly zjištěny ani v jednom případě.
Uložení lidských těl v hrobech odpovídá našim znalostem raně středověkého ritu. V každém hrobě s dochovanými kosterními pozůstatky ležel na zádech s rukama podél těla nebo v klíně pouze jeden jedinec. Hlava směřovala ve dvanácti případech standardně k západu a poměrně často (celkem pětkrát) i opačně k východu. S opačnou orientací hrobů se lze na českých raně středověkých pohřebištích setkat poměrně běžně. Příčiny tohoto jevu ale nejsou známy.
Mezi pohřbenými je zastoupeno deset dospělých jedinců, z toho čtyři dospělí spadají do kategorie maturus (40–60 let), dva dospělí do kategorie adultus (20–40 let) a u čtyř dospělých nebylo stáří určeno. Dále se zde evidují čtyři děti ve věku tři až čtyři roky a kolem šesti, osmi i deseti let, jeden mladistvý jedinec ve věku juvenis až adultus I (cca 15–20 let) a jeden nedospělý jedinec bez přesnějšího určení. Pohlaví se podařilo určit u pěti dospělých jedinců, a to v podobě tří žen a dvou mužů, a u jednoho skoro dospělého jedince – ženy. Podle antropologického určení a zároveň hrobových přídavků lze předpokládat, že máme mezi dospělými a jedním skoro dospělým zastoupeny čtyři ženy a dva muže, mezi čtyřmi dětmi tři dívky, u čtyř věkově neurčitelných jedinců (včetně jednoho
nedospělého) dvě osoby ženského pohlaví.
Hroby obsahují standardní spektrum hrobových přídavků, se kterými se lze běžně setkat na českých pohřebištích 10. století. Jedná se o keramické nádoby, železné nože, záušnice a náušnice, skleněné, jantarové a kamenné korálky. Je třeba také připomenout, že teprve až na konci 10. století a především v 11. století je pohřební výbava výrazně omezována.
Při hodnocení artefaktů z hrobů je nutné mít neustále na zřeteli, že přídavky byly u některých hrobů částečně nebo úplně zničeny orbou a erozí. Téměř úplné odstranění výbavy lze předpokládat nejméně u čtyř hrobů a částečné až výrazné zničení u nejméně tří pohřbů. Prvně jmenované čtyři hroby tedy z následujícího hodnocení vypouštíme. U ostatních 15 hrobů se vyskytují následující typy přídavků: jednou bez výbavy (věk pohřbeného neurčen), dvakrát samotný železný nůž (1x dospělý muž, 1x dospělý jedinec), jednou jedna náušnice (nedospělý jedinec snad ženského pohlaví), jednou osamocená keramická nádoba (dítě), jednou dvě záušnice (dospělá žena), čtyřikrát železný nůž a keramická nádoba (1x dospělý muž; 2x dospělý jedinec; 1x dospělá žena), jednou dvě náušnice s kličkou a keramická nádoba (dospělá žena).
Poslední jsou čtyři pohřby s bohatší výbavou. Je nápadné, že tři z těchto čtyřech hrobů patřily dětem. Podle typů milodarů lze předpokládat, že se vždy jednalo o jedince ženského pohlaví. Dítě ve věku cca deseti let v hrobě 05023 bylo vybaveno pěti kamennými, třemi skleněnými a třemi jantarovými korálky, třemi záušnicemi a jednou náušnicí z barevných kovů. U dítěte ve věku zhruba šesti let v hrobě 05057 se našlo dvacet zlomků či celých skleněných korálků a jeden jantarový korálek, zlomek náušnice/záušnice a dvě záušnice, fragment zvířecí kůže, část železné tyčinky a zlomek drátku z barevného kovu. Poslední dítě ve věku okolo osmi let v hrobě 05060 u sebe mělo šestnáct zlomků nebo celých skleněných a tři jantarové korálky, jeden korálek z neurčitelné suroviny, dvě stříbrné náušnice s kličkou, zlomek další a jednu rozpadlou stříbrnou náušnici nebo záušnici. Poslední pohřeb s bohatší výbavou 05065 patřil jedinci neurčitelného pohlaví ve věku juvenis až adultus I. U pohřbeného jedince se nacházel železný nůž, keramická nádoba, dvě stříbrné košíčkovité náušnice a 31 celých a zlomků skleněných korálků (včetně 10 velmi drobných kusů).
Mohlo by se zdát, že pohřební výbava nám může říci něco o sociálním statusu pohřbených jedinců. Nálezovou situaci tohoto pohřebiště lze potom interpretovat tak, že vyšší sociální postavení měly pouze tři děti a jedna dospívající dívka. Není to ale tak jednoduché. Rozbor řady českých pohřebišť prokázal výskyt bohatší výbavy přibližně od poloviny 10. století, do nějž spadá i toto pohřebiště, především u dětí ženského pohlaví a dospívajících nebo dospělých dívek. Hroby dospělých mužů i žen se statusovými symboly (např. meče u mužů a šperky z drahých kovů u žen) z pohřebišť v této době mizí. To potvrzuje domněnku, že zhruba od 2. poloviny 10. století sociálně-reprezentační funkce hrobové výbavy ustupuje do pozadí. Bohatší výbava dívek a mladých žen tak spíše souvisí s nám neznámým obyčejem, který byl dodržován v celých Čechách, a i v dalších oblastech.
Někteří autoři poukazují na obyčej zaznamenaný od 19. století v některých středoevropských regionech pohřbívat mladé a neprovdané dívky/ženy s atributy vázanými primárně na svatební obřad. Za rituálem tzv. posmrtné svatby stála zřejmě snaha o dosažení neuskutečněného sňatku. Archeolog S. Bratherto tyto nálezy přisuzuje obecnějšímu zvyku nesouvisejícímu s konkrétním rituálem. Větší množství šperků v hrobech mladších jedinců podle něj vyjadřuje jejich potenciál být manželkou a matkou (Štefan 2009).
Závěrem tak lze shrnout, že dochované pohřební přídavky nedovolují říci nic bližšího o sociálním postavení zdejších pohřbených. Svou výbavou a svými pohřebními rituály se však zdejší jedinci v ničem neodlišují od lidí uložených na ostatních českých a moravských raně středověkých pohřebištích.
Některé zdejší milodary se do raně středověkých hrobů ukládaly po dlouhou dobu (např. keramické nádoby a nože), proto není možné je využít pro podrobnější dataci. Malé záušnice o průměru 13–15 mm a jantarové a skleněné korále jsou typickými šperky od zhruba 2. třetiny 10. století až do 1. poloviny 11. století. Na základě těchto artefaktů a absence dalších, které jsou typické pro mladší období (např. mince a záušnice větších rozměrů), lze předpokládat ukládání zesnulých na tomto pohřebišti zhruba od poloviny 10. století do 1. třetiny 11. století.
V okolí lokality se nenachází žádné raně středověké hradiště. Pohřebiště tedy sloužilo vesnickému obyvatelstvu v blízkém okolí. Podle malého počtu hrobů lze reálně uvažovat nejspíše o jedné vesnici (popřípadě o několika malých sídlištních jednotkách). Z okolí skutečně registrujeme několik poloh s raně středověkým osídlením bez přesnějšího chronologického zařazení nacházejících se 100-400 m jižním a jihovýchodním směrem nebo zhruba 500 m severozápadním směrem od pohřebiště. Na jednom nebo více z těchto míst tak mohli žít zemědělci, kteří pak skončili svou pozemskou pouť na tomto pohřebišti.
Kosterní pozůstatky byly bohužel v tak špatném stavu zachování, že poskytují velice málo informací o demografii, zdravotním stavu, úrazech a nemocech zdejší populace, přesto poskytly několik zajímavých poznatků. U dvou jedinců (děti okolo tří až čtyř a šesti let) byly patrné hypoplázie zubní skloviny, což je doklad nemoci nebo podvýživy – obecně nějaké dlouhodobé stresové situace v raném dětství, která způsobí přerušení vývoje zubní skloviny. U dospělého muže byl v jednom případě pozorován pravděpodobně zánět okostice na holenní kosti, jejíž původ může být různý (poranění nebo infekce uvnitř těla). Další zánětlivé, chronické onemocnění bylo pozorováno u dospělého jedince ve věku 40–60 let na spánkové kosti v podobě dírkování jejího povrchu. Je to doklad rozvinutého zánětu středního ucha, který v konečném důsledku mohl být i příčinou smrti (přes perforace kosti zánět infikuje mozkové obaly). Na dvou dochovaných krčních obratlích (nosič a čepovec) byly u dvou starších jedinců pozorovány artrotické změny (lem kolem kloubní jamky, osifikovaný vaz). Podobné změny jako při artróze vznikají i u mladších jedinců a jsou dokladem zvýšené fyzické námahy. Takové stopy byly nalezeny u dvou jedinců (dospělý muž a dospělá žena), když se jedná se o zvýrazněné úpony svalů a zploštění průřezu stehenní kosti vlivem tahu a práce čtyřhlavého svalu stehenního.
Kromě poměrně bohaté výbavy a základních antropologických informací o zdejších zesnulých je pohřebiště pozoruhodné i dobou své existence. Příslušníci komunity pohřbívající na tomto hřbitově žili a umírali v době, kdy do východních Čech začíná pronikat moc přemyslovských knížat a kdy je tato oblast postupně začleňována do vznikajícího českého státu. Žili přímo v době tvůrců českého státu Boleslava I. a Boleslava II. a jejich následovníků. Zažívali tak na vlastní kůži ohromné změny, které s sebou nesl vznik přemyslovského státu.
Nejvíce informací o tehdejším místním obchodu a směně lze získat díky šperkům. Zdejší obyvatelé měli rozhodně přístup na nelokalizované tržiště, kde své přebytky směňovali za potřebné artefakty i ženské okrasy. Podobné šperky a jiné artefakty byly zjištěny i na dalších pohřebištích – např. v Lochenicích a Plačicích – Stěžerech. Trhy a jejich návštěva spjatá se směnou byla tedy již od poloviny 10. století pro zdejší obyvatele naprosto běžnou záležitostí. Lehce překvapivé je zjištění, že obyvatelé naší venkovské osady měli bezproblémový přístup i ke zboží, které mělo původ mimo českou kotlinu (především jantarové korále) a které muselo být na místním trhu běžně dostupné. To bylo pravděpodobně způsobeno intenzivnějším napojením českého státu na dálkový obchod za Boleslava I a II. Důležitý je i nález stříbrných košíčkovitých náušnic. Lze z něj vyčíst, že část venkovského obyvatelstva si mohla za své přebytky dovolit nakupovat i luxusnější zboží.
S upevňováním moci přemyslovských knížat ve východních Čechách bezpochyby souviselo i šíření křesťanství. Je otázkou, zda zdejší mrtví byli za svého života křesťany. Ve východních Čechách není pro 10. století bezpečně doložen žádný křesťanský kostel, i když na soudobých přemyslovských správních centrech je snad lze předpokládat (pravděpodobně Hradec Králové a Chrudim). Toto pohřebiště je vzdáleno od přemyslovského hradiště v Hradci vzdušnou čarou zhruba 20 kilometrů, proto je možné předpokládat, že ho tito obyvatelé občas navštěvovali a s novým náboženstvím přicházeli do styku. Není tedy vyloučeno, že alespoň formálně byli křesťané, i když v jejich každodenním životě se asi nové náboženství projevovalo jen minimálně.
S prosazováním křesťanských zvyků by pak mohl souviset konec tohoto pohřebiště, neboť během celého 11. století je zaznamenáván tlak na rušení pohřebišť v polích a lesích (dekrety Břetislava I. z Hnězdna z roku 1039 a opatření Břetislava II. vyhlášená na Pražském hradě v roce 1092). Obyvatelé zdejší osady pod tlakem knížecí samosprávy a církve patrně ukončili pohřbívání na tomto pohřebišti během 1. poloviny 11. století a patrně začali ukládat své mrtvé na nejbližším kostelním pohřebišti (hradiště Jaroměř?).
Pečlivý výzkum pohřebiště vedl i k jednomu nečekanému objevu. Při detailní preparaci hrobů bylo objeveno 14 štípaných nástrojů. Artefakty bezpochyby představují intruzi (tj. příměs), která se do hrobu dostala společně s jeho zásypem. Mezi artefakty lze rozpoznat jedno dlátko, zlomky čepelí, zlomky úštěpů a výrobní odpad. Typologie a drobnotvarost industrie datují tento soubor do mezolitu (cca 9600–5500 př. n. l.). V této době se zde tedy rozkládalo krátkodobé malé sídliště posledních středoevropských lovců a sběračů.
Daniel Stolz
(upraveno a zkráceno. Text v plném znění v tištěném katalogu)
